Krátká letní výprava
Už delší dobu mi v hlavě vzrůstal nápad, že bych mohl naplánovat dvoudenní výpravu na svoji dobře známou stojatou vodu. Jakmile jsem začal v kalendáři hledat volné datum, do očí mě praštila volná neděle a pondělí. Bylo jasno, volba padla právě na tyto dva dny. Okamžitě jsem dal vědět svému nejlepšímu kamarádovi a zároveň rybářskému parťákovi, co chystám a jestli by se nechtěl připojit. Naštěstí měl zrovna tyto dva dny také volné a tak už nezbývalo nic víc, než se na výpravu připravit a vyrazit. V neděli po obědě jsme se sešli na mnou vytipovaném místě. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov, sdělili si nejžhavější novinky, které se za poslední měsíc, co jsme se neviděli, udály a začali rozebírat taktiku pro náš lov. Rozhodli jsme se, že každý z nás bude lovit na jeden kaprový prut, který budeme doprovázet feederem, popřípadě lehkou plavačkou. Začali jsme rozkrmovat dvě místa. Jedno, na kterém jsme se snažili o kapry, bylo asi na čtyřiceti metrech, pro které jsme se rozhodli po tom, co jsme viděli pohyb ryb právě na tomto místě. Toto místo jsme za pomocí praku zakrmovali pouze boiliesem o průměru 20 a 18mm. Úvodní zákrm jsme provedli pouze asi půl kilem boilie. Druhé místo, které bylo „za rohem“, podél břehu, jsme rozkrmili pomocí vařené kukuřice a method mixu. Kaprové pruty letěly okamžitě do vody, spolu s malými PVA, ve kterých bylo nadrcené boilie. Poté jsme se začali věnovat druhému místu, kde jsme lovili pomocí feederu. Toto místo bylo okamžitě aktivní, najelo nám do něj spoustu cejnů, cejnků a plotic, které jsme bez problému odlovovali a bavili se s nimi. Když se začalo stmívat, překontrovali jsme montáže připravené na kapry, dokrmili několika kuličkami boilie a ulehli do spacáku. Teď byla ta chvíle, kdy jsme začali rozebírat všechno možné, co se týče ryb, soukromého života, strastí i slastí. Začínaly se nám pomalu zavírat oči, když v tom se rozjel můj prut. Rychle jsem se vysoukal ze spacáku a bos jsem vyběhl zdolávat rybu. Ze začátku souboje oznamuji parťákovi, že se nejspíše jedná o místního menšího kapříka, protože ryba šla velmi lehce. Jenže u břehu začal ten pravý cirkus. Ryba ne a ne se vyvalit na hladinu, nedala mi ani metr vlasce zadarmo, ale když se kapr poprvé ukázal na hladině, já i kamarád, připravený s podběrákem, jsme zůstali stát, jako opaření Takovou rybu jsme tu ještě neviděli. Souboj trval ještě notnou chvíli. Poté se vyčerpaný kapr položil na hladinu a v odraze světla našich čelovek se na nás blyštilo jeho zlaté, šupinaté tělo. Kamarád rybu zdatně podebral a bylo jasné, že budu muset do vody. Po změření a zvážení jsme zjistili, že kapr atakuje délku 80cm a přesahuje hranici 10kg. Kapr zabral na samotnou kuličku 20mm boilie na masové bázi s ovocnou příchutí, namočeného do téže esence. Všichni tři, já, Kuba i kapr jsme putovali do vody kvůli pořízení několika fotek. Po krátkém focení a neskutečné radosti v našich očích jsme kapra opatrně pustili zpět do vody, pogratulovali si a šli jsme přehodit naše montáže. Opět jsme ulehli do spacáků, ale spát se nám vůbec nechtělo, byli jsme plní tohoto zážitku. Začínalo svítat a tak jsme se opět začali věnovat našemu druhému místu s feederem. Cejni byli opět při chuti a tak bylo o zábavu postaráno. Kolem osmé hodiny se opět rozezvučel můj signalizátor. Kamarád přiskočil k prutu, zvedl ho a nabízel mi, abych si zdolal rybu na svůj prut. Samozřejmě jsem odmítl a Kubovi nechal vychutnat si souboj s rybou. Opakoval se úplně stejný příběh jako u nočního kapra, pouze s tou změnou, že už svítilo slunce. Kapr šel jednoduše ke břehu, ale u něj začalo opět rodeo. Asi po půl hodině jsme dostali rybu na břeh. Tento kapr byl o něco kratší, než ten noční, ale o to byl vyšší. Přišel na stejnou nástrahu, jako první kapr. Tato krásná šupinatá ryba také překročila, pro tuto vodu magickou, hranici 10kg. Opět jsme se šli svlažit do vody, kde jsme kapra poctivě zdokumentovali. Je vyrovnáno! Cloumala námi obrovská radost, a když kapr odplouval, byli jsme štěstím bez sebe. Věděli jsme, že tato výprava byla velmi úspěšná a přesto, že jsme čekali spíše menší ryby, jsme byli nadmíru spokojení. Byli jsme šťastní, že jsme dokázali udělat záběr i přesto, že už delší dobu neklesly teploty přes den pod třicet stupňů a ryby byly velmi pasivní. Tímto kaprem jsme zakončili naši výpravu a těšili se na další. O té zase příště…
Dopoledne s feederem a plavačkou
Krásné nedělní ráno, slunce za obzorem pomalu vycházelo, nad vodou se vznášel lehký opar a ptáci na stromech začínali opět zpívat svoje chytlavé písně. Už jsem stál na břehu mé oblíbené přehrady a byl plný očekávání. Věci jsem si odložil dále od břehu a pozoroval, co se děje na hladině. Všiml jsem si jednoho místa, kde byl pohyb ryb, občasné bublinky, vycházející ode dna, a výskoky ryb dávaly dost dobře najevo jejich přítomnost na tomto místě. Ani chvilku jsem neváhal, okamžitě jsem si připravil jeden plavačkový a jeden feederový prut, přesně tak, jak to dělám vždy, když se nechci u vody nudit a chci si zachytat. Připravil jsem si krmení, ve kterém nesměla chybět živá složka v podobě masných červů. Na úvodní zákrm rozbilo hladinu asi pět koulí krmení a o kousek dál asi čtyřivětší krmítka. Po zakrmení mnou vybraného místa už putovaly do vody obě montáže. Splávek ladně dopadl na rozkošné místo a kolem něj začaly stoupat vzhůru drobné bublinky naznačující, že se tam něco děje. Než jsem stihl nahodit druhý prut, už mizel splávek pod hladinu. První rybou dne byla drobná plotička. Feederový prut jsem nahodil o kousek dál od rozkrmeného místa v očekávání větší ryby. Mezitím jsem se bavil se splávkem. Krmné místo mi navštívilo velké množství plotic a cejnků a mě se dařilo je bez problému odchytávat. Když v tom šel můj lehký feeder do pořádného ohybu. Ani chvilku jsem nemeškal a okamžitě pohotově zvedl prut směrem ke krásně modré obloze. Ucítil jsem silnější odpor, ale ryba se nevydala na úprk. Až do poslední chvíle jsem si myslel, že si pořádné sousto masných červů vybral jeden z místních menších kaprů, ale když se těsně pod hladinou vyvalilo velké, zářivé tělo karase, byl jsem překvapen, toho jsem tu nikdy neviděl, říkal jsem si pro sebe. Byla to krásná ryba, v plné kondici. Měl odhadem 1,5kg a já jsem byl šťastný, že se mi tu tak velký Karas podařil chytit. Po pár fotkách putoval opět do vody a já jsem se dál bavil s cejnkami a ploticemi na plavačku. Když v tom najednou jsem uslyšel zvuk brzdy druhého prutu, který byl ohnutý do praku. Než jsem stihl jakkoliv zareagovat, tah povolil. Přesto jsem se pokusil zaseknout, ale okamžitě mi bylo jasné, že s rybou už nejsem v žádném kontaktu. Když jsem montáž vytáhl z vody, tak byl jemný návazec v půlce přetržený a mě dodnes není jasné, co to mohlo být. Kdoví, co tato krásná voda skrývá, ale rozhodně ve mě tento den strávený na rybách vzbudil touhu prozkoumat tento revír mnohem více, než dodnes a začít mu věnovat více času.